Jaghnóbsko-český slovník s přehledem jaghnóbské gramatiky

Description

Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2010. — 265 s. — ISBN 978-80-7308-337-3.Jaghnóbsko-český slovník představuje vůbec první českou studii jaghnóbského jazyka – jednoho ze severovýchodních íránských jazyků. Jaghnóbština patří spolu s osetštinou (respektive jejími třemi dialekty ironským, digorským a twalským) k jediným žijícím jazykům skupiny skythských jazyků, do této skupiny severovýchodních íránských jazyků patřily v minulosti ještě další jazyky – skythština, sarmatština, alanština, jásština, sogdijština a chórazmejština (chwárezmejština) a snad i jazyky Saků (Šaků) – chótanština a tumšuqština (a dále i v glosách dochované dialekty jako je murtuqská sačtina, krórajnská sačtina, kášgharská sačtina a indická sačtina); samotná jaghnóbština byla po dlouhou dobu považována za potomka sogdijského jazyka, na základě současného stavu bádání však můžeme říci, že vztah jaghnóbštiny a sogdijštiny je poněkud komplikovanější – jaghnóbština se přímo nevyvinula ze sogdijštiny (respektive ze sogdijštiny jak ji známe z literárních pramenů), ale zřejmě z nějakého, z písemných pramenů doposud neznámého, sogdijského dialektu, ve kterém nedošlo k vytvoření sogdijského rytmického zákona (někteří tádžičtí badatelé uvažují, že se jaghnóbština vyvinula z ustróšanského dialektu sogdijštiny – v tomto případě jde však o hypotézu nepodloženou žádnými dochovanými prameny). Předkládaný jaghnóbsko-český slovník je výsledek práce započaté na podzim roku 2006 a dokončené na podzim 2010 – v tomto období bylo shromážděno více než 7·500 lexikálních jednotek a slovních spojení.